Dejfův motovýlet II. – Českochačka
Po předchozí domluvě, samozřejmě v hospůdce, vyjíždíme ve středu 22.9. Já na svým líným Freewindovi a Mates s Olčou na V-Stromkovi ze základny ve Znojmě. S tím, že Jarda s Lenkou nás doženou někde v Českým ráji. Chceme rychlej přesun do Brodců n.Jiz. za kamarády, kde hodláme přespat. Počasí je jakž-takž, tak hyjé. V Havlbrodu jsme v půli cesty, tankujem a svačinkujem.Při rozjezdu mi motorka padá nalevo, rvu se s tím a vyhrávám. Nově nastřikaný závažíčka na řidítkách jsou zachráněny. Matesovci se škodolibě chechtaj do helem. Mám vybráno. K Pájovcům dorazíme navečír a hned jdem na pivo, protože maj hospodu naproti baráku. Pájovci jsou plechovkáři, ale jinak dobří lidi. Tak Matesům rozestelou na gauči a já si spím ve spacáku v předsíni, pod topením.
Ráno se rozloučíme, celá rodina nám mává a míříme do muzea v Rabakově.Tam jsme za hodinku a žasnem.Tolik typů snad JAWA ani nevyrobila. Majitel , starý pan Miclík, nám vše ukazuje. JAWY sbírá celej život a jeho syn v tom pokračuje. A my taky k hradu Kost.Tam přijizdíme kolem poledne a na parkovišti postavíme mašiny a s otevřenou pusou vzhlížíme k tomuto monumentu. Ta se nám votevře ještě víc, když prijde hlídač a chce po nás 60 Kč za moto.Tento potomek dávných přistěhovalců z Indie se maskoval dýmem cigaret v boudě u vjezdu. Dáme mu to, máme dovolenou. Vrata hradu jsou ale zavřený a príští prohlídka je v nedohlednu. Mates si vzpomíná, že vevnitř stejně nic moc není, tak se vyfotíme u obléhacího praku a jdem vomrknout díry na úpatí hradu. Jsou to takový chlívky vydlabaný v pískovci a to už jsme v Českým ráji. Odjíždíme, směr Trosky, z boudy se valí dým… Dostat se pod Trosky je navigační cvičení. Silničky jsou samá ostrá zatáčka, tak se svezem. Na Troskách vylezeme na věž Baba a labužnicky obhlídnem kraj. Panna, druhá věž této zříceniny je bohužel zavřená a hyzdí ji lešení. Pod hradem si dáchnem v hospůdce za asistence klobásky a limonády. Volá nám Jarda-Lenka, že se blíží, tak si domlouváme sraz v autokempu Sedmihorky. My jsme tam dřív, tak stavime stany a nalehko to drtíme k hradu Frýdštejn. Je to malebný hrad s vyhlídkovou věží obklopen lesem. Princeznu Jasněnku ani lítajícího ševce jsme tam nepotkali, ale pár čarodějnic tam bylo. Prolezeme všechno, jak je našim dobrým zvykem a potom sjíždíme z kopce k Malé skále. Motorky necháváme dole u řeky a ploužíme se nahoru na vyhlídku. Už toho začínám mít dost. Olča s Matesem jsou furt čerství. Asi je to tím, že se před týdnem brali a toto maj jako takovou svatební cestu. Vyhlídka Zahrádka je bombastická, jste 60m nad údolím Jizery na skalním převisu. Panteon-skalní hrad je naštestí zavřenej. Za týden se z televize dozvídám, že se tam sesulo kus nádvoří do 60m hloubky, takže jsme unikli jistojistý smrti. Po návratu do kempu slavíme setkání s Jardem a Lenkou v hospodě pár pivama.
Noc ve stanu byla studená a vlhká, Lenku z toho ráno bolej záda, ale nenechá se tím otrávit. Uvaříme si kotel čaje, vydatně se nasnídáme a v posílené sestavě vyjíždíme k Drábským světničkám. Mašiny necháváme u výletní restaurace a nejdřív jdem na vrchol Mužský. Nahoře je nějákej pomnik a dost tam foukalo. Vracíme se stejnou cestou, naškubem si kyselý jabka v sadu a po mizerně značený ceste jdeme k Drábským světničkám. Takže zabloudíme ve skalách, což není na škodu, protože objevujem přírodní balkon. Všechno fotíme jek zběsilí, protože u nás to nemáme. Drábské světničky je prolejzačka vytesanejch komor a žebříků. Prej tam byli zašití loupežníci a sužovali kraj. Vracíme se soutěskou, kde je pořádná zima a u motorek sníme část zásob. Potom míříme na Valečov, pěknej hrádek, část vykutaná v pískovci, část dostavěná. Po řádný prohlídce hop na mašiny o hurá na Ještěd. Nahoru vedou serpentiny s dobrým povrchem, tak to klopíme co to dá. Já mám výhodu, že jedu sám. Parkujeme až nahoře u světoznámé věže a obejdem si ji dokola.Na její konstrukci nalepuju nálepku-náš znak, za souhlasného hlaholu všech Vokurků. Je to vrchol naší cesty, nejvyšší a nejsevernější. A to je pravda, protože tady fouká studená skoro vichřice. Sjedeme dolů a zamíříme na západ k Panské skále. Čedičový přírodní varhany, pod tím jezírko, co vám budu vykládat, je to nádhera. Dá se na to vylízt a omrknout to zvrchu. Už je dost pozdě, tak se rozhodnem najít si tábor někde nadivoko. Mineme hrad Sloup, ten uděláme zítra, a asi kilák za ním se nám zjeví starej lom. Omrknem to a je rozhodnuto. Už za soumraku stavíme na písku stany. Horolezci tady maj vyskobovaný cesty a je tady i ohniště, hurá bude táborák u ohýnku, popíjíme piva ze zásob, ale není co opékat. Prekérní situaci zachraní Jarda a vytasí salám v igelitu. Díky bohu za pokrok. V noci chrním jak medvěd Brtník, jsem utahanej.
Ráno mží a předpověd počasi z rádia je špatná. Rozhodujem, že navštívíme Sloup, Pekelný doly a Bezděz a zatočíme domů. U Sloupu jsme hned, ale brzo, ještě maj zavříno. Tak lezem do protějšího kopce, do jeskyně poustevníka Samuela. Ten byl tak mazanej, že než aby musel stavět, tak si bydlení vysekal ve skále. Měl tam předsín s krbem a místnost i s okny. Pak se vracíme k hradu a mezi prvníma jdem na prohlídku. Shora vidíme nějaký kolegy motorkáře, jejich počet odhaduju na 100, jak parkujou. Část jde za námi, tak zjištujem, že to jsou Němci. Prohlídka je bez průvodce, tak si všechno důkladně očíhnem. V kiosku pod hradem si dáme kafe a okukujem Sasíky.Jednou větou, staří machři na starejch mašinách. Věkovej průměr tak 60 a vede je vitální osmdesátiletý děda. Mají směs starších motorek,zákusek je Kawasaki s Wankel motorem.Potom popojedem k Pekelnejm dolům.Je to kousek a já se těším jak ratlík na balonek,protože sem vo tom jenom četl.Trefíme tam v poho,ale za doprovodu temně zamračený oblohy. My si vnitřek důkladně prohlídnem, a protože je čas oběda, tak si tam kupujem teplý klobásy, řízky… Překvapilo mně, že navzdory špatnýmu počasí, je tu hodně motorkářů, fakt jsme drsňáci. Po futráži natočíme přední kola k Bezdězu. Navigace je snadná, ten ohromnej kopec s hradem na špičce je odevšad vidět. Letecky minem Máchovo jezero a zastavujem až pod hradem. Paní na parkovišti prodává teplou medovinu a nás čeká krutej kopec, tak tam každej šupnem kalíšek-je zima. Ale až vystoupáme k vchodu, je nám vedro všem. O prohlídce se nebudu rozepisovat, však si tam zajeďte. Je tam palác, kaple, cisterna… Z hlavní věže by byl úchvatný rozhled, kdyby nebylo podzimní počasí. Mraky táhnou okolo, a tak vidíme prd. Sfáráme na parkoviště a čeká nás staročeskejch 250 kilometrů domů. Před Nymburkem začíná regulérně pršet, tak zastavíme u pumpy. Navlíknem si naše osvědčený zelený nepromoky za 140 Kč z pracovních oděvů. A jako jediní motorkáři na českomoravských silnicích v dešti a za tmy dorážíme domů. Zapomněl jsem říct, že tato cesta byla vymyšlená na místa, kde nikdo z nás nikdy nebyl, a to se na 90% povedlo. Tak čau příště. Vokurek DEJF