Alpy a Dolomity (Rakousko a Itálie)

Mototejden Alpy-Dolomity 12. – 18.6. 2011

 Je neděle a kolem 9 se sjíždíme u Jardy .V tlupě jsou 4 motorky a 6 Vokurků, 4 Vokurci na 3 mašinách nás vyprovázej 2 hodiny do Rakouska. Přidal se i Ríša od Břeclavi  má v plánu se 3.den oddělit a jet až kamsi do severní Itálie k moři na pracovní schůzku – jasně že pařbu. Jedeme dobře znamým směrem na Aigen, u Lilienfeldu nás opouští doprovod. Od rána se mračí a ted začíná mžít, oblíkáme nepromoky, i Olča s Lenkou, naše ozdoby. V Mariazell jdeme konečně do místní slavné poutní katedrály. Je tam nátřesk, asi protože je neděle, kázání má tlustej chlap v červeným mantlusnad, kardinál, asi o kouření, což jsem pochopil svou chabou němčinou. Mají tam ohromný varhany a nesmí se tam fotit. U benzínky, kde máme motorky, potkáme staršího chlápka-Slováka na vozíku. Jezdí se tam modlit za uzdravení. Navečír pořádku táboříme ve známém kempu Aigen. Popijem ze zásob, řízečky a spát. 
   Ráno si sbalíme fidlátka a pokračujeme na jihozápad Alpamy. V poledne na vrcholu jednoho passu si vybalíme svačinu ,sednem si na lavičku, a vtom na nás vylítne Brunhilda z restaurace, že tam nesmíme jest. To se nedělá. S plnou pusou ji v duchu posílám do pekla. Za městečkem Malta se vyfotíme u vodopádu. Za 9 euro vyjedeme utaženýma zatáčkami a tunelama v dešti na vrchol kde nic neví. Po chvíli maky odlítnou a otevře se nám úžasná vyhlídka na ohromnou přehradu Malta Hochalmstrabe. V prostřed je balkon, tak tam klušem v zelenejch nepromokách, jak ufoni. Má skleněný dno, tak je to divnej pocit. Pozdě odpoledne si najdem kemp u dlouhého jezera Weibensee. Sem celej den v nepromokách, tak mně všechno svrbí, ostatní taky, tak se vystřídáme ve sprchách. Ráno příjde chlap a vybere od nás inkaso. Podle vzhledu a zvukovýho projevu patřil k 3% menšině, tak to s ním vyřídili holky, smolař.                      
   Kousek jsou Italský hranice. Ty přejedem v Nassfeld a šíleným padákem sjíždíme k Fontebě. Na konci serpentin a ještě k tomu v tunelu přestal Jardovi a Lence brzdit Dominátor, ale zvládli to bez držkopádu. Až jim schladla zadní brzda pokračujem pohraniční silničkou na Paluzzo. Zatáčka střídá zatáčku a zážitek střídá zážitek. Projedem pár lyžařských středisek a za Cortinou končíme v Misurině. Kemp je samej bílej kámen jsme tu sami. Jen nějakej Ital tady táboří s rodinou a pokuřuje krakonošskou dýmku. Jsme 1750 m, takhle vysoko jsem ještě nespal. Tady pobudem 3 noci a je v plánu projezdit okolní hory. Večer jdem na procházku kolem jezera, uvaříme si pořádný fazole a pár litrů svařáku a rozeberem zážitky, kterých bylo až až.
   V noci byla pěkná zima, mně bylo fajn, ale Ríša si ráno stěžuje, že mu mrzly oči. Tahle hláška nás doprovází po zbytek cesty .Utíkají s Matesem do rohu kempu na slunko, který ale zaleze. Ríša se odděluje a my na lehko taky jedem. Mates vymýšlí trasu, která se za den nedá zvládnout, tak se z toho stává honička. V rozkopaným Mezzanu se poztrácíme, tak se sám jedu podívat na město Castello Tesino, protože se jmenuju příjmením Tesař a říkali mi Tesín. Udělám si pěkný foto u cedule a podél řeky Piava se courám k Misurině. Naháníme se mobilama, nakonec se setkáme vyhládlí v Caprile. Itali nemají sámošky, jak jsme na ně zvyklí, tak si najdeme pizzerii. Typickej Ital, malej ,černej, tlustej pokuřuje před vchodem. S obtížema si objednáme. Pizzu mají dobrou, všeho hodně. Cena 48 euro odpovídá množství.
   Ráno je teplejc, projedem pár passů, vyvrcholením je Marmoláda. Koukáme ze spoda, ledovec mizí v mracích, nádhera. Dochází nám zásoby alkoholu, tak večer jdem do hotelu a dáme si 2 litry místního vína za 18 eur. Zároveň oslavíme Olčiny narozeniny a holky se nahřejou u kachláků. Odpoledne jsme byli v Misurině, prošli si historické centrum města a dali si italskou zmrzlinu. Potkali jsme i Češky z cestovky, prej vodí turisty po horách.
   Poslední ráno v Misurině, bouráme tábor, škoda, je tady hezky, ještě bych pobyl. Ríša nám volá a jede za náma. Domlouváme si sraz večer v půlce Rakouska. To má co dělat, chlapec. My jedem cestovně, pianko u Spittal podél velikýho jezera. Mladý holky tam chodily v plavkách podél silnice, tak se bylo na co dívat. Pár kilometrů před kempem, kde jsme chtěli nocovat, nám cestu zkříží ovce. Nejdřív pár, potom víc a víc. Nakonec čekáme půl hodiny. Jarda zuří, já fotím. Táboříme v Oberwolz, je tady i nějakej hrad, ale nám se tam nechce a děláme hostinu z konzerv, piv a svařenýho vína. Mají tu dokonce stůl i lavice, takovej luxus. Přijíždí Ríša, tak to slavíme dlouho do noci.
   Poslední den byl ve znamení návratu. Ješte pořádnej Solkpass, pár alpských kopečků pak nudná Podunajská nížina.Nic špatnýho se nikomu nepřihodilo a navečír končíme tam ,kde jsme začali, u rybníka v Příměticích ,ale plní zážitků.                Čau  Dejf   http://salikvokurek.rajce.idnes.cz/Alpy_2011